Energie konečně zlevňují

Česká republika patří mezi země s nejrychlejším růstem ceny energií v Evropské unii. V letošním roce se možná vyhneme každoročnímu stresu spotřebitelů, o kolik se ceny dodavatelů v novém roce zvednou. V roce 2014 mají totiž ceny zemního plynu a elektřiny klesnout. A ne o zanedbatelnou částku. Domácnosti můžou ročně ušetřit až tisíce korun.

Ke snížení cen až o pět procent má dojít u zemního plynu, což může představovat úsporu v řádu stovek korun. Co se týká snížení cen u elektřiny, tam se můžeme dočkat ještě větší úspory. Cena silové elektřiny (vlastní odebraná elektřina)  klesne o 10 až 15 procent to samé se očekává i od cen za distribuci.

Za příznivý vývoj cen můžeme děkovat konkurenčnímu boji dodavatelů, zásahy vlády a Energetického regulačního úřadu (ERÚ) i poklesu cen na burzách. Cena elektřiny se skládá z několika složek. Největší podíl je z takzvané silové elektřiny a to 45% procent za ní je regulovaná cena distribuce kolem 30% a poplatky za obnovitelné zdroje elektřiny se zhruba 15 procenty. Ostatní s

ložky netřeba zahrnovat neboť v konečném součtu nejsou významné.

Cena elektřiny klesne především díky poklesu všech tři klíčových složek. Cena by se tedy mohla pohybovat až o deset procent méně. Další pokles cen lze očekávat i v roce 2015 a to díky poklesu cen silové elektřiny. Díky snížení poplatku za obnovitelné zdroje by běžné domácnosti mohli ušetřit kolem 350 korun ročně.  U plynu je tvorba ceny pro konečné zákazníky jiná než u elektřiny. Cena vlastní komodity tvoří 80 procent a distribuce jen 20 procent.  Proto lze příští rok očekávat u plynu spíše stagnaci nebo jen malý pokles konečných cen.

Nejlepší chvíli pro změnu dodavatele energií je právě teď nebo přechod k novému dodavateli může trvat dva až čtyři měsíce. Kdo chce být tedy od Nového roku v péči levnějšího dodavatele, měl by o změnu zažádat co nejdříve.

Češi se snaží ušetřit na energii

Energetické společnosti stále více zdražují a tak se není čemu divit, že se české domácnosti snaží vymanit ze stále vyšších faktur. Změna dodavatele elektřiny sice vede k úsporám tisíců korun ročně, ale je to nepatrné množství v součtu vyúčtování.

Dříve to bylo hlavním tématem především pro majitele rodinných domů. Nyní se pozornost přesouvá i k panelákům a na obce, které se čím dál více zajímají o možnosti jak si energii vyrobit z vlastních zdrojů. Systémy, které by něco takového umožnili, existují, ale jsou velmi nákladné v podobě vysokých investic a návratnost je často dlouhodobá.

Velkou šancí nebýt závislý na velkých dodavatelích energie jsou obyvatelé venkova. Ti mají dokonce několik možností. Mezi nejznámější patří větrné elektrárny, střešní fotovoltaické panely či vodní mikroelektrárny. Existuje i mnoho veletrhů zaměřené na ekologické stavitelství a venkov.

Dříve levným zdrojem energie bylo dřevo, dnes již to tolik neplatí. Získávat energii dřevem se vyplatí pouze, pokud se vytápění a teplo z něj rozvádí do místností a současně zvládne ohřívat i vodu. Je však stále těžší koupit dřevo za rozumnou cenu aby se vám to stále vyplatilo. Alternativou mohou být dřevěné pelety.

Na výrobu elektřiny se nejčastěji hodí střešní fotovoltaické panely, které zvládnou i ohřev vody. Problém je však ve velikosti střechy a akumulací získané elektřiny. Dalším zdrojem na energii, které se těší čím dál většího zájmu, jsou tepelná čerpadla, která využívají teplo z okolního prostředí. Pořídit si také můžete i malou vodní elektrárnu pokud bydlíte v blízkosti potoka nebo říčky. Velmi zajímavé řešení pro tuto možnost je pak český vynález mikroelektrárny, jenž umožňuje využití energie i z velmi malého vodního toku.

Myšlenky obyvatelů panelových domů se ženou k pořízení vlastní kotelny a dodávání energii. Pokud by bytové družstvo chtělo prodávat elektřinu nájemníkům, museli by splnit několik podmínek, které nejsou zrovna jednoduché.

Hypotéky pohledem mladých

Každý jednou opustí zázemí rodičů a jde si hledat své vlastní bydlení. Mladí lidé při výběru hypotéky postupují opatrně a vše si řádně rozmyslí. Klasickým žadatelem o hypotéku ve věku do 25 let je člověk bezdětný, svobodný. Aspoň tak hovoří data klientů z bank. Čerstvě vystudovaní, kteří nastupují,  do svého prvního zaměstnání nemají přehnané nároky na své bydlení. Nejčastěji si vybírají malé byty, které jsou levné a mohou si je dovolit splácet bez rizika.

Nejčastější žádosti o úvěr se pohybuje kolem výše jednoho miliónu korun ( více než 30 procent lidí ). O úvěry v  rozmezí mezi 500 tisíc korun až 1,5 miliónu přitom žádají skoro dvě třetiny z nich, oproti starších lidí u nichž je volbou spíše vyšší úvěr ( nejčastěji  mezi dvou až pěti milióny korun ).

To, že mladí vyhledávají menší a levnější bydlení nám potvrzuje i fakt, že průměrná částka žádosti o hypotéku se pohybuje kolem 1,3 miliónu. Oproti žádosti na úvěr  u lidí starších 25 let. Ti naopak nejčastěji volí rozpočet mezi 1,7 milióny korun.

Mladí žadatelé mají významně nižší příjem díky několika faktorům. První zaměstnání, minimální praxe, atd. Průměrná výše se proto pohybuje kolem 20 tisíc korun přičemž polovina všech žadatelů má příjem téměř o polovinu vyšší. Dosahuje částky téměř 32 tisíc korun.  Vzhledem k tomu, že mladí žádají o úvěr sami mají často zájem i o co nejmenší splátky. To má vliv i na dobu splátek. Například u hypotéky se splatností 30 let je podíl mladých do 25 let o 50 procent vyšší než u ostatních dob splatnosti.

Často také nemají dostatečné úspory. Krátce po nástupu do práce si ještě nestihli udělat dostatečné finanční rezervy aby mohli nemovitost financovat z větší míry vlastními zdroji.  Proto převažují žádosti o úvěry, které pokryjí větší část pořizovací ceny bydlení.

Oproti všem dalším žadatelům o hypotéku se u mladých lidí liší i účel,  kvůli kterému se rozhodnou zažádat o hypoteční úvěr. Více než sedm z deseti mladých lidí do 25 let si pořizuje na hypotéku vlastní nemovitost, v pouhých sedmi procentech slouží částka k refinancování předchozího úvěru a jen devět procent z nich chce své budoucí bydlení stavět.

Investování je pro Čechy stále jednou velkou neznámou

Češi stále nemají dostatečné informace o investování. Díky neznalosti a často zkreslených informací se připravují mnohdy i o zajímavý zisk. Nejčastějším zdrojem informací o možnostech a druhu investování je doporučení přátel a příbuzných. Více kvalifikované zdroje jsou pak osobní bankéři.

Na informace a doporučení od osobních bankéřů jak a kam investovat své peníze spoléhá více jak třetina lidí (36 procent). Podle těchto doporučení a rad se více řídí ženy. S osobním bankéřem se o svých investicích radí přes dvě pětiny (45 procent) pravidelně investujících žen.

Média jsou také zdrojem o možnostech investování. Podle nich se rozhoduje pouze osm procent potencionálních investorů. Muži využívají média jako zdroj inspirace dvakrát tak více oproti ženám. Přesto více než čtvrtina lidí se rozhoduje podle doporučení a zkušenosti svých známých a příbuzných.

Nejčastějším místem kde se probírají možnosti investice s osobním bankéřem, je banka. V té se schází více dvě pětiny lidí ochotných investovat. S osobním bankéřem se schází každý sedmý investor (15 procent) a však již mimo pobočky bank. Další možností je vložení peněz do investic pomocí internetových bank. Tuto možnost využívá třetina lidí. Avšak současné době každý desátý klient není spokojený s dosavadním způsobem a řešením svých investic.

Špatné zkušenosti a mnohdy zkreslené informace o možnostech investování se odrážejí na ochotě lidí se v této oblasti jakkoliv pohybovat. Nejčastějším důvodem neinvestování peněz je právě nedostatek potřebných informací. Druhým faktem je strach ze ztráty investovaných peněz.

Fámy a mýty se pohybují i v souvislosti s částkou potřebnou k investování. Mnoho respondentů se domnívá, že minimální částka je 300 tisíc korun a výše. Přesto lze investovat již od částky 500 korun měsíčně.

Správně sestavené portfolio pomocí odborníka může přinést velmi zajímavé finanční výnosy. 

Daň z převodu nemovitosti zaplatí kupující

Prvního ledna klesnou ceny nemovitostí na trhu. Důvodem je přesun povinnosti placení daně z převodu z prodávajícího na kupujícího. V současné době je daň z převodu nemovitosti ohodnocena na 4 procenta, kterou platí prodávající a kupující je ručitelem daně. Ovšem podle nově schváleného zákona, který nedávno potvrdila Sněmovna a má nabýt platnosti od ledna 2014, však mají platit daň z nemovitosti kupující.

Nastane situace, kdy kupující budou vyžadovat, aby prodávající který si ulevil na dani, snížil i cenu nemovitosti o tuto daň. Půjde tedy jen o optické zlevnění. Na přesunu daně by tedy neměla žádná strana v zásadě vydělat ani prodělat.

Přesun daňové povinnosti musí ještě potvrdit senát a podepsat prezident. Nelze tedy očekávat, že hned v lednu tohoto roku začne masové a automatické zlevňování bytů, domů a ostatních realit. Prodávající si budou vědomi přesunu daně na kupujícího a měli by tudíž o částku této daně snížit i cenu reality. Pravděpodobně to ale budou na kupce zkoušet a budou ochotni slevit o částku nižší než která odpovídat předpokládané dani.

Po určitém období lze očekávat, že prodávající uznají nutnost snížit požadovanou cenu, aby nikdo nebyl poškozen. Přesto zle předpokládat že se kupujícímu díky převodu daně dost zkomplikuje život. Koupit nemovitost je dost složitou záležitostí a další starosti vznikají jejím převzetím. Nyní se ještě přibude přiznání a zaplacení daně a někdy bude potřeba i znaleckého posudku. Některé kupující může tento nápor nových povinností dokonce vystrašit a odradit natolik že ustoupí od transakce.

Kupujícím se ale uleví v tom, že při převodu bytů, garáží, rodinných domků, chat a některých pozemků nebudou muset k přiznání pořizovat znalecký odhad nemovitosti. Pouze tehdy, kdyby finanční úřad tvrdil, že kupní cena byla výrazně podhodnocena.

Oddlužnění, osobní bankrot - výklad ze zákona

Oddlužení (tzv. osobní bankrot) je způsob řešení úpadku, kdy jsou dlužníkovy dluhy sjednoceny, zajištění věřitelé jsou uspokojeni zcela, nezajištění do jimi schválené výše a zbytek dluhů může být dlužníkovi odpuštěn. Tento institut preferuje sociální účel před ekonomickým, má umožnit dlužníkovi „nový start" a motivovat ho k aktivnímu zapojení do umořování svého dluhu vůči věřiteli. Současně je cílem také snížit náklady veřejných rozpočtů na sanaci těch, kdo se ocitli v sociální krizi.

Oddlužení je řešením pro ty dlužníky, kteří se do úpadku nedostali v důsledku své podnikatelské činnosti, ale činnosti běžné – zejména provozu domácnosti, neboť umožňuje řešit úpadek právnických i fyzických osob, ale v obou případech za splnění předpokladu, že nejde o podnikatele.

Náležitosti návrhu na povolení oddlužení

Návrh na povolení oddlužení podává vždy a jen dlužník sám současně s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení tedy nemůže za dlužníka podat nikdo jiný. V případě, že by věřitel dlužníka předešel a podal insolvenční návrh, pak má dlužník od jeho doručení 30-denní propadnou lhůtu na reakci – podání návrhu na povolení oddlužení a o této možnosti musí být informován soudem. Zákon stanoví podávání návrhu na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, který zveřejňuje Ministerstvo spravedlnosti.

Návrh na povolení oddlužení musí obsahovat:

• označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat
• údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech
• údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky
• návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší

K návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit:

• seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil
• listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky
• písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky

Osoby ochotné zavázat se při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé dlužníka musí návrh spolupodepsat. Dále návrh musí podepsat i dlužníkův manžel a výslovně uvést, že s povolením oddlužení souhlasí.

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže:

• jím je sledován nepoctivý záměr, nebo
• hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí
• jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo
• dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení

Schválení oddlužení

V ideálním případě soud rozhodne o povolení oddlužení. Usnesením o schválení oddlužení jsou vázáni všichni dotčení – dlužník, věřitelé, věřitelé, kteří s návrhem nesouhlasili i věřitelé, kteří nehlasovali. Usnesení obsahuje důležité informace pro další fáze řízení – například způsob oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře), určení majetku mimo majetkovou podstatu, splátkový kalendář nebo osobu insolvenčního správce.

Po schválení oddlužení se rozhodnutí zveřejní v insolvenčním rejstříku, čímž nastává jeho účinnost. 

Insolvenční správce proto může, v případě zpeněžení majetkové podstaty, prodat majetek dlužníka, a dále postupuje jako v případě konkursu. Pokud je dlužníkem plněn splátkový kalendář, insolvenční správce prodá majetek sloužící k zajištění, kterým se uspokojí zajištění věřitelé a dále splácí dle splátkového kalendáře. Účinkem schválení oddlužení je také neproveditelnost exekuce a soudního výkonu rozhodnutí.

Způsoby oddlužení

Insolvenční zákon upravuje dva možné způsoby oddlužení, a to zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Rozhodnutí o způsobu oddlužení je ponecháno na nezajištěných věřitelích, kteří jej odhlasují buď na své schůzi nebo mimo ni. K výsledku hlasování soud přihlíží při rozhodování o návrhu. V případě, kdy soud zamítne návrh na povolení oddlužení, zejména zjištěním nepoctivého záměru dlužníka, je úpadek automaticky řešen konkursem.

Zpeněžení majetkové podstaty

Zpeněžení majetkové podstaty se týká dlužníkova majetku do okamžiku, kdy soud povolí oddlužení, jedná se tedy o prodej majetku, který dlužník nabyl v minulosti, neboť do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. Postupuje se obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu.

V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud:

• uvede informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem, a rozhodne o jeho dosavadní odměně a náhradě hotových výdajů a o tom, jak budou uspokojeny
• označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty
• označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky, a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli

Plnění splátkového kalendáře

Tento způsob oddlužení zasahuje dlužníkův majetek především do budoucna – pohledávky zajištěných věřitelů se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění a současně po dobu 5 let plní dlužník pohledávky nezajištěných věřitelů podle daného poměru. Dlužník je tedy povinen měsíčně (po dobu 5 let) splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. 

Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen:

• vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat
• hodnoty získané dědictvím a darem zpeněžit a jejich výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře
• bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání
• vždy k 15. lednu a k 15. červenci kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců
• nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání plánu oddlužení
• neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody
• nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit

Dlužník tedy začíná splácet dle splátkového kalendáře a to k cílové částce 30% z výše pohledávek. Tato částka je však minimum, naskytne- li se dlužníkovi další neočekávaný peněžitý či nepeněžitý příjem (výhra, dědictví, půjčka), jedná se o mimořádnou splátku nad rámec splátkového kalendáře a dlužník ji musí použít ke splácení. 

Dlužník nesmí bez souhlasu insolvenčního správce odmítnout dar ani dědictví, jinak by se jednalo o neplatný právní úkon. Dohled nad dlužníkem vykonává kromě insolvenčního správce také soud i věřitelé (věřitelský výbor). 

Dlužník je totiž povinen každých šest měsíců (k 15.1. a 15.6.) předkládat všem třem zmíněným subjektům přehled příjmů za uplynulých šest měsíců. Se splácením jednotlivých plateb se dlužník nesmí dostat do prodlení delšího než 30 dnů, jinak je automaticky sankcionován nařízením konkursu.

Po 5 letech, kdy dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti, které mu byly soudem uloženy, se řízení o oddlužení ukončí. Poté je dlužník oprávněn podat návrh soudu na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, a to v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (bude se jednat o všechny pohledávky, tedy i o ty nepřihlášené). 

Dlužníkovi jsou tedy smazány všechny dluhy z minulosti až do okamžiku schválení oddlužení. Současně ale platí, že po dobu dalších 3 let následujících po usnesení o osvobození může soud nařídit jeho odejmutí, a to v případě, že dlužník jednal podvodně vůči věřitelům nebo pokud byl odsouzen za úmyslný trestný čin vztahující se k oddlužení anebo osvobození.

Zdroj: http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/oddluzeni.html

Finanční poradce aneb na výběru záleží

Když se řekne finanční poradce, tak většině z nás naběhne husí kůže, jelikož si vybavíme otravné finančníky v kvádru, kteří se nám snaží vnutit „výhodné produkty“. Pravda je taková, že rozdíl mezi finančním poradcem a finančním poradcem může být o celých 100%.

V případě, že hledáme finanční pomoc, tak se nám nabízí hned celá řada společností, které nám ovšem poskytnou zcela něco jiného, než sami chceme. V tomto případě se nejedná o finanční poradce, jak si říkají, ale spíše o agenty, jejichž úkolem je přesvědčit své klienty o nutnosti uzavření zcela zbytečných a drahých smluv. Na našem území se takových společností objevuje celá řada, například Fincentrum, OVB, Partners a mnoho dalších. Aby někdo nepochopil mojí myšlenku špatně, tyto společnosti mají na trhu své místo a spousty spokojených klientů. Jen bych chtěl poukázat na to, že masivní nábor obchodníků do těchto společností zapříčinil naší nechuť a nedůvěru k finančním poradcům obecně. Protože honba těchto obchodníků je pouze za provizí, nikoli za spokojeným a stálým klientem.

Na internetu se mi dostal na monitor článek, jehož nadpis zněl: ,,Když finančního poradce, tak placeného"". Ano, na trhu existují firmy i jednotlivci, kteří si za radu, audit nebo kompletní zpracování finančního plánu řeknou o peníze. Tato sazba je buďto za zprostředkování služeb nebo je to hodinová sazba. Osobně se k tomuto faktu nestavím s kladným názorem. Nemám s těmito lidmi dobré zkušenosti, ba naopak si myslím, že jsou to ještě větší vydřiduši než ti, o kterých jsem psal výše. Pro běžného občana je mnohem výhodnější možnost využívání internetových kalkulaček a srovnavačů cen. Pokud si potřebujeme spočítat výdaje, stačí nám tužka a papír, pro tyto úkony těchto poradců netřeba.

Díky bohu, jsou na českém trhu stále lidé, kteří svoji práci ovládají a dělají ji poctivě. Pokusím se vám teď odhalit, kdo je vlastně finanční poradce a proč to vlastně dělá.

Kdo je vlastně finančního poradce?
Finanční poradce je osoba se znalostí služeb a produktů bank, pojišťoven a dalších finančních institucí, který pro klienta vyhledá a doporučí mu optimální řešení jeho finanční situace. Poradce může být buď zástupcem konkrétního finančního ústavu, nebo nezávislým finanční poradcem. Reprezentant určitého finančního ústavu nabízí výhradně produkty svého zaměstnavatele. Naproti tomu nezávislý finanční poradce nabízí pro svého klienta produkty všech smluvních finančních institucí, což je nespornou výhodou pro jeho klientelu. Tento poradce dokáže zajistit ten nejoptimálnější finanční plán.

Podívejme se na to, proč to vlastně dělá.
Každý pracuje proto, aby se uživil. Co je vlastně pro tohoto člověka výdělek? Finanční poradce je placen buďto institucí, pro kterou pracuje, provizemi z uzavřených smluv a nebo kombinací těchto dvou variant. Proto je mým názorem, že finanční poradce, který si řekne za své služby o další peníze klientovi, je zlatokop a nezáleží mu na své práci a spokojenosti klienta.

Jaké služby vám může finanční poradce nabídnout a jak vypracovat finanční plán se dočtete v dalších příspěvcích.

Jaké máte osobní zkušenosti s finančními poradci? Podělte se s námi v komentářích